ശ്രീ ദസം ഗ്രന്ഥ്

പേജ് - 385


ਪੈਸਠਵੇ ਦਿਨ ਪ੍ਰਾਪਤ ਭੇ ਗੁਰ ਸੋ ਉਠ ਕੈ ਬਿਨਤੀ ਇਹ ਕੀਨੀ ॥
paisatthave din praapat bhe gur so utth kai binatee ih keenee |

അറുപത്തിയഞ്ചാം ദിവസം അവർ തങ്ങളുടെ ഗുരുവിൻ്റെ മുന്നിൽ ചെന്ന് (മതപരമായ ഒരു സമ്മാനം സ്വീകരിക്കാൻ) അഭ്യർത്ഥിച്ചു.

ਤਉ ਗੁਰ ਪੂਛਿ ਕਿਧੌ ਤ੍ਰੀਯ ਤੇ ਸੁਤ ਹੂੰ ਕੀ ਸੁ ਬਾਤ ਪੈ ਮਾਗਿ ਕੈ ਲੀਨੀ ॥
tau gur poochh kidhau treey te sut hoon kee su baat pai maag kai leenee |

ഗുരു തൻ്റെ ഭാര്യയുമായി സംസാരിച്ച ശേഷം മരിച്ചുപോയ മകന് ജീവൻ നൽകണമെന്ന് അവരോട് ആവശ്യപ്പെട്ടു

ਸੋ ਸੁਨਿ ਸ੍ਰਉਨਨ ਬੀਚ ਦੁਹੂੰ ਜੋਊ ਵਾਹਿ ਕਹੀ ਤਿਹ ਕੋ ਸੋਈ ਦੀਨੀ ॥੮੮੬॥
so sun sraunan beech duhoon joaoo vaeh kahee tih ko soee deenee |886|

രണ്ടു സഹോദരന്മാരും മഹർഷിയുടെ വാക്കുകൾ കേട്ട് ആഗ്രഹിച്ച സമ്മാനം നൽകാമെന്ന് സമ്മതിച്ചു.886.

ਬੀਰ ਬਡੇ ਰਥਿ ਬੈਠਿ ਦੋਊ ਚਲਿ ਕੈ ਤਟਿ ਸੋ ਨਦੀਆ ਪਤਿ ਆਏ ॥
beer badde rath baitth doaoo chal kai tatt so nadeea pat aae |

രണ്ടു സഹോദരന്മാരും അവരുടെ രഥം ഉറുമ്പിൽ കയറി കടൽത്തീരത്തെത്തി

ਤਾਹੀ ਕੋ ਰੂਪੁ ਨਿਹਾਰਤ ਹੀ ਬਚਨਾ ਤਿਨਿ ਸੀਸ ਝੁਕਾਇ ਸੁਨਾਏ ॥
taahee ko roop nihaarat hee bachanaa tin sees jhukaae sunaae |

കടലിനെ കണ്ട് തല കുനിച്ച് അവർ വന്ന സാധനം കടലിനോട് പറഞ്ഞു

ਏਕ ਬਲੀ ਇਹ ਬੀਚ ਰਹੈ ਨਹੀ ਜਾਨਤ ਹੈ ਤਿਨ ਹੂੰ ਕਿ ਚੁਰਾਏ ॥
ek balee ih beech rahai nahee jaanat hai tin hoon ki churaae |

കടൽ പറഞ്ഞു, ഒരു വീരൻ ഇവിടെ വസിക്കുന്നു, പക്ഷേ അവനാണോ നിങ്ങളുടെ ഗുരുവിൻ്റെ മകനെ തട്ടിക്കൊണ്ടുപോയതെന്ന് എനിക്കറിയില്ല.

ਸੋ ਸੁਨਿ ਬੀਚ ਧਸੇ ਜਲ ਕੇ ਕਰਿ ਕੋਪ ਦੁਹੂੰ ਮਿਲਿ ਸੰਖ ਬਜਾਏ ॥੮੮੭॥
so sun beech dhase jal ke kar kop duhoon mil sankh bajaae |887|

ഇത് കേട്ട് സഹോദരന്മാർ രണ്ടുപേരും ശംഖ് ഊതി വെള്ളത്തിലിറങ്ങി.887.

ਬੀਚ ਧਸੇ ਜਲ ਕੇ ਜਬ ਹੀ ਇਕ ਰੂਪ ਭਯਾਨਕ ਦੈਤ ਨਿਹਾਰਿਯੋ ॥
beech dhase jal ke jab hee ik roop bhayaanak dait nihaariyo |

വെള്ളത്തിലിറങ്ങിയപ്പോൾ തന്നെ അവർ ഭയങ്കര രൂപത്തിലുള്ള ഒരു ഭൂതത്തെ കണ്ടു

ਦੇਖਤ ਹੀ ਤਿਹ ਕੋਪ ਭਰੇ ਗਹਿ ਆਯੁਧ ਪਾਨਿ ਘਨੋ ਰਨ ਪਾਰਿਯੋ ॥
dekhat hee tih kop bhare geh aayudh paan ghano ran paariyo |

അവനെ കണ്ട കൃഷ്ണൻ തൻ്റെ ആയുധം കയ്യിൽ പിടിച്ച് ഭയങ്കരമായ യുദ്ധം ആരംഭിച്ചു

ਜੁਧ ਭਯੋ ਦਿਨ ਬੀਸ ਤਹਾ ਤਿਹ ਕੋ ਜਸੁ ਪੈ ਕਬਿ ਸ੍ਯਾਮ ਉਚਾਰਿਯੋ ॥
judh bhayo din bees tahaa tih ko jas pai kab sayaam uchaariyo |

കവി ശ്യാമിൻ്റെ അഭിപ്രായത്തിൽ ഈ യുദ്ധം ഇരുപത് ദിവസം തുടർന്നു

ਜਿਉ ਮ੍ਰਿਗਰਾਜ ਮਰੈ ਮ੍ਰਿਗ ਕੋ ਤਿਮ ਸੋ ਕੁਪਿ ਕੈ ਜਦੁਬੀਰਿ ਪਛਾਰਿਯੋ ॥੮੮੮॥
jiau mrigaraaj marai mrig ko tim so kup kai jadubeer pachhaariyo |888|

സിംഹം മാനിനെ കൊല്ലുന്നതുപോലെ, യാദവരാജാവായ കൃഷ്ണൻ ആ രാക്ഷസനെ വീഴ്ത്തി.888.

ਇਤਿ ਦੈਤ ਬਧਹ ॥
eit dait badhah |

രാക്ഷസ വധത്തിൻ്റെ അവസാനം.

ਸਵੈਯਾ ॥
savaiyaa |

സ്വയ്യ

ਮਾਰ ਕੈ ਰਾਕਸ ਕੋ ਤਬ ਹੀ ਤਿਹ ਕੇ ਉਰ ਤੇ ਹਰਿ ਸੰਖ ਨਿਕਾਰਿਯੋ ॥
maar kai raakas ko tab hee tih ke ur te har sankh nikaariyo |

അസുരനെ വധിച്ച ശേഷം കൃഷ്ണൻ തൻ്റെ ഹൃദയത്തിൽ നിന്ന് ശംഖ് പുറത്തെടുത്തു

ਬੇਦਨ ਕੀ ਜਿਹ ਤੇ ਧੁਨਿ ਹੋਵਤ ਕਾਢਿ ਲੀਯੋ ਸੋਊ ਜੋ ਰਿਪੁ ਮਾਰਿਯੋ ॥
bedan kee jih te dhun hovat kaadt leeyo soaoo jo rip maariyo |

ശത്രുസംഹാരത്തിലൂടെ ലഭിച്ച ഈ ശംഖ് വേദമന്ത്രങ്ങൾ മുഴക്കി

ਤਉ ਹਰਿ ਜੂ ਮਨ ਆਨੰਦ ਕੈ ਸੁਤ ਸੂਰਜ ਕੇ ਪੁਰ ਮੋ ਪਗ ਧਾਰਿਯੋ ॥
tau har joo man aanand kai sut sooraj ke pur mo pag dhaariyo |

അപ്പോൾ ശ്രീകൃഷ്ണൻ സന്തുഷ്ടനായി സൂര്യപുത്രൻ്റെ (യമരാജൻ്റെ) നഗരത്തിലേക്ക് പോയി.

ਸੋ ਲਖ ਕੈ ਹਰਿ ਪਾਇ ਪਰਿਯੋ ਮਨ ਕੋ ਸਭ ਸੋਕ ਬਿਦਾ ਕਰਿ ਡਾਰਿਯੋ ॥੮੮੯॥
so lakh kai har paae pariyo man ko sabh sok bidaa kar ddaariyo |889|

ഇപ്രകാരം, അത്യധികം സന്തുഷ്ടനായി, കൃഷ്ണൻ യമലോകത്തിൽ പ്രവേശിച്ചു, അവിടെ മരണദേവൻ വന്ന് അവൻ്റെ കാൽക്കൽ വീണു, അങ്ങനെ അവൻ്റെ എല്ലാ സങ്കടങ്ങളും നീക്കി.889.

ਸੂਰਜ ਕੇ ਸੁਤ ਮੰਡਲ ਮੈ ਜਦੁ ਨੰਦਨ ਟੇਰਿ ਕਹਿਯੋ ਮੁਖ ਸੋਂ ॥
sooraj ke sut manddal mai jad nandan tter kahiyo mukh son |

സൂര്യൻ്റെ (യമരാജൻ്റെ) മണ്ഡലത്തിൽ (സ്ഥലത്ത്) കൃഷ്ണൻ വായിൽ നിന്ന് ഉച്ചത്തിൽ സംസാരിച്ചു.

ਮੋ ਗੁਰ ਕੋ ਸੁਤ ਹਿਯਾ ਨ ਕਹੂੰ ਇਹ ਭਾਤਿ ਕਹਿਯੋ ਸੁ ਕਿਧੌ ਜਮ ਸੋਂ ॥
mo gur ko sut hiyaa na kahoon ih bhaat kahiyo su kidhau jam son |

യമലോകം കണ്ടപ്പോൾ, കൃഷ്ണൻ തൻ്റെ വായിൽ നിന്ന് ഇങ്ങനെ പറഞ്ഞു: "എൻ്റെ ഗുരുവിൻ്റെ മകൻ ഇവിടെയില്ലേ?"

ਜਮ ਐਸੇ ਕਹਿਯੋ ਨ ਫਿਰੈ ਜਮ ਲੋਕ ਤੇ ਦੇਵਨ ਕੇ ਫੁਨਿ ਆਇਸ ਸੋਂ ॥
jam aaise kahiyo na firai jam lok te devan ke fun aaeis son |

യമൻ പറഞ്ഞു, "ദൈവങ്ങളുടെ കൽപ്പനപ്രകാരം പോലും ഇവിടെ വന്ന ആർക്കും ഈ ലോകം വിട്ടുപോകാനാവില്ല.

ਤਬ ਹੀ ਹਰਿ ਦੇਹੁ ਕਹਿਯੋ ਕਰਿ ਫੇਰਿ ਨ ਪੰਡਤ ਬਾਮਨ ਕੋ ਸੁਤ ਸੋਂ ॥੮੯੦॥
tab hee har dehu kahiyo kar fer na panddat baaman ko sut son |890|

എന്നാൽ കൃഷ്ണൻ യമനോട് ബ്രാഹ്മണൻ്റെ മകനെ തിരികെ കൊണ്ടുവരാൻ ആവശ്യപ്പെട്ടു.890.

ਜਮੁ ਆਇਸ ਪਾਇ ਕਿਧੌ ਹਰਿ ਤੇ ਹਰਿ ਕੇ ਸੋਊ ਪਾਇਨ ਆਨਿ ਲਗਾਯੋ ॥
jam aaeis paae kidhau har te har ke soaoo paaein aan lagaayo |

കൃഷ്ണൻ്റെ കൽപ്പന സ്വീകരിച്ച്, യമൻ കൃഷ്ണൻ്റെ ഗുരുവിൻ്റെ പുത്രനെ അവൻ്റെ കാൽക്കൽ കൊണ്ടുവന്നു

ਲੈ ਤਿਨ ਕੋ ਜਦੁਰਾਇ ਚਲਿਯੋ ਅਤਿ ਹੀ ਅਪਨੇ ਮਨ ਮੈ ਸੁਖੁ ਪਾਯੋ ॥
lai tin ko jaduraae chaliyo at hee apane man mai sukh paayo |

അവനെയും കൂട്ടി യാദവരാജാവായ കൃഷ്ണൻ മനസ്സിൽ അത്യന്തം പ്രസാദിച്ചു മടക്കയാത്ര ആരംഭിച്ചു.

ਲ੍ਯਾਇ ਕੈ ਤਾਹੀ ਕੌ ਪੈ ਸੰਗ ਕੈ ਗੁਰੁ ਪਾਇਨ ਊਪਰ ਸੀਸ ਝੁਕਾਯੋ ॥
layaae kai taahee kau pai sang kai gur paaein aoopar sees jhukaayo |

അവൻ അവരെ കൊണ്ടുവന്ന് ഗുരുവിൻ്റെ (സന്ദീപൻ) പാദങ്ങളിൽ തല കുനിച്ചു.