ശ്രീ ദസം ഗ്രന്ഥ്

പേജ് - 548


ਕੋਪ ਕੀਯੋ ਨ ਗਹੇ ਰਿਖਿ ਪਾ ਇਹ ਸ੍ਰੀਪਤਿ ਸ੍ਰੀ ਬ੍ਰਿਜਨਾਥ ਬਿਚਾਰਿਯੋ ॥੨੪੬੦॥
kop keeyo na gahe rikh paa ih sreepat sree brijanaath bichaariyo |2460|

വിഷ്ണു കോപിക്കാതെ കാലിൽ പിടിച്ച് അവനോട് ഇപ്രകാരം പറഞ്ഞു,2460

ਬਿਸਨੁ ਜੂ ਬਾਚ ਭ੍ਰਿਗੁ ਸੋ ॥
bisan joo baach bhrig so |

ഭൃഗുവിനെ അഭിസംബോധന ചെയ്ത വിഷ്ണുവിൻ്റെ പ്രസംഗം:

ਸਵੈਯਾ ॥
savaiyaa |

സ്വയ്യ

ਪਾਇ ਕੋ ਘਾਇ ਰਹਿਓ ਸਹਿ ਕੈ ਹਸ ਕੈ ਦਿਜ ਸੋ ਇਹ ਭਾਤਿ ਉਚਾਰੋ ॥
paae ko ghaae rahio seh kai has kai dij so ih bhaat uchaaro |

വിഷ്ണു കാല് മുട്ട് എടുത്ത് ചിരിച്ചുകൊണ്ട് ബ്രാഹ്മണനോട് പറഞ്ഞു.

ਬਜ੍ਰ ਸਮਾਨ ਹ੍ਰਿਦੈ ਹਮਰੋ ਲਗਿ ਪਾਇ ਦੁਖਿਓ ਹ੍ਵੈ ਹੈ ਤੁਹਿ ਮਾਰੋ ॥
bajr samaan hridai hamaro lag paae dukhio hvai hai tuhi maaro |

പുഞ്ചിരിയോടെ കാലിൻ്റെ അടി സഹിച്ചുകൊണ്ട് വിഷ്ണു ബ്രാഹ്മണനോട് പറഞ്ഞു, “എൻ്റെ ഹൃദയം വജ്രത്തെപ്പോലെ (കഠിനമാണ്) നിൻ്റെ കാലിന് മുറിവേറ്റിട്ടുണ്ടാകാം.

ਮਾਗਤਿ ਹਉ ਇਕ ਜੋ ਤੁਮ ਦੇਹੁ ਜੁ ਪੈ ਛਿਮ ਕੈ ਅਪਰਾਧ ਹਮਾਰੋ ॥
maagat hau ik jo tum dehu ju pai chhim kai aparaadh hamaaro |

"ഞാൻ നിന്നോട് ഒരു വരം ചോദിക്കുന്നു, ദയവു ചെയ്തു കുറ്റം എന്നോട് ക്ഷമിക്കുകയും ഈ അനുഗ്രഹം എനിക്ക് നൽകുകയും ചെയ്യുക

ਜੇਤਕ ਰੂਪ ਧਰੋ ਜਗ ਹਉ ਤੁ ਸਦਾ ਰਹੈ ਪਾਇ ਕੋ ਚਿਹਨ ਤੁਹਾਰੋ ॥੨੪੬੧॥
jetak roop dharo jag hau tu sadaa rahai paae ko chihan tuhaaro |2461|

"ഞാൻ ലോകത്തിൽ അവതരിക്കുമ്പോഴെല്ലാം, നിങ്ങളുടെ പാദത്തിൻ്റെ അടയാളങ്ങൾ എൻ്റെ അരക്കെട്ടിൽ പതിഞ്ഞേക്കാം." 2461.

ਇਉ ਜਬ ਬੈਨ ਕਹੇ ਬ੍ਰਿਜ ਨਾਇਕ ਤਉ ਰਿਖਿ ਚਿਤ ਬਿਖੈ ਸੁਖੁ ਪਾਯੋ ॥
eiau jab bain kahe brij naaeik tau rikh chit bikhai sukh paayo |

കൃഷ്ണൻ ഇത് പറഞ്ഞപ്പോൾ മഹർഷിക്ക് അത്യധികം ആനന്ദം തോന്നി

ਕੈ ਕੈ ਪ੍ਰਨਾਮ ਘਨੇ ਪ੍ਰਭ ਕਉ ਪੁਨਿ ਆਪਨੇ ਆਸ੍ਰਮ ਮੈ ਫਿਰਿ ਆਯੋ ॥
kai kai pranaam ghane prabh kau pun aapane aasram mai fir aayo |

അവൻ്റെ മുമ്പിൽ വണങ്ങിയ ശേഷം അവൻ തൻ്റെ ആശ്രമത്തിലേക്ക് മടങ്ങി,

ਰੁਦ੍ਰ ਕੋ ਬ੍ਰਹਮ ਕੋ ਬਿਸਨੁ ਕਥਾਨ ਕੋ ਭੇਦ ਸਭੈ ਇਨ ਕੋ ਸਮਝਾਯੋ ॥
rudr ko braham ko bisan kathaan ko bhed sabhai in ko samajhaayo |

രുദ്രൻ, ബ്രഹ്മാവ്, വിഷ്ണു എന്നിവരുടെ രഹസ്യം അവൻ എല്ലാവരിലും എത്തിച്ചു

ਸ੍ਯਾਮ ਕੋ ਜਾਪ ਜਪੈ ਸਭ ਹੀ ਹਮ ਸ੍ਰੀ ਬ੍ਰਿਜਨਾਥ ਸਹੀ ਪ੍ਰਭ ਪਾਯੋ ॥੨੪੬੨॥
sayaam ko jaap japai sabh hee ham sree brijanaath sahee prabh paayo |2462|

കൃഷ്ണൻ യഥാർത്ഥത്തിൽ ഭഗവാൻ (ദൈവം) ആണെന്ന് പറഞ്ഞു, നാമെല്ലാവരും അവനെ ഓർക്കണം." 2462.

ਜਾਪ ਕੀਯੋ ਸਭ ਹੀ ਹਰਿ ਕੋ ਜਬ ਯੋ ਭ੍ਰਿਗੁ ਆਇ ਕੈ ਬਾਤ ਸੁਨਾਈ ॥
jaap keeyo sabh hee har ko jab yo bhrig aae kai baat sunaaee |

തിരിച്ചെത്തിയ ഭൃഗു എല്ലാ എപ്പിസോഡുകളും അവരോട് പറഞ്ഞപ്പോൾ എല്ലാവരും ഒ

ਹੈ ਰੇ ਅਨੰਤ ਕਹਿਓ ਕਰੁਨਾਨਿਧਿ ਬੇਦ ਸਕੈ ਨਹੀ ਜਾਹਿ ਬਤਾਈ ॥
hai re anant kahio karunaanidh bed sakai nahee jaeh bataaee |

എഫ് അവർ കൃഷ്ണനെ ധ്യാനിച്ചു, കൃഷ്ണനെ കണ്ടെത്തി, കൃഷ്ണൻ അനന്തമായ കാരുണ്യത്തിൻ്റെ സമുദ്രമാണെന്നും വേദങ്ങൾക്ക് പോലും അവനെ വിവരിക്കാൻ കഴിയില്ലെന്നും കണ്ടെത്തി.

ਕ੍ਰੋਧੀ ਹੈ ਰੁਦ੍ਰ ਗਰੇ ਰੁੰਡ ਮਾਲ ਕਉ ਡਾਰਿ ਕੈ ਬੈਠੋ ਹੈ ਡਿੰਭ ਜਨਾਈ ॥
krodhee hai rudr gare rundd maal kau ddaar kai baittho hai ddinbh janaaee |

കഴുത്തിൽ തലയോട്ടികൊണ്ടുള്ള ജപമാലയുമായി രുദ്ര ഇരുന്നു പ്രൗഢി കാണിക്കുന്നു

ਤਾਹਿ ਜਪੋ ਨ ਜਪੋ ਹਰਿ ਕੋ ਪ੍ਰਭ ਸ੍ਰੀ ਬ੍ਰਿਜਨਾਥ ਸਹੀ ਠਹਰਾਈ ॥੨੪੬੩॥
taeh japo na japo har ko prabh sree brijanaath sahee tthaharaaee |2463|

നാം അവനെ ഓർക്കാതെ ശ്രീകൃഷ്ണനെ മാത്രം ഓർക്കുക.2463.

ਜਾਪ ਜਪਿਯੋ ਸਭ ਹੂ ਹਰਿ ਕੋ ਜਬ ਯੌ ਭ੍ਰਿਗੁ ਆਨਿ ਰਿਖੋ ਸਮਝਾਯੋ ॥
jaap japiyo sabh hoo har ko jab yau bhrig aan rikho samajhaayo |

തിരികെ വന്ന ഭൃഗു എല്ലാവരിലും ഈ കാര്യം പറഞ്ഞപ്പോൾ എല്ലാവരും കൃഷ്ണനെ ഓർത്തു

ਜਿਉ ਜਗ ਭੂਤ ਪਿਸਾਚਨ ਮਾਨਤ ਤੈਸੋ ਈ ਲੈ ਇਕ ਰੁਦ੍ਰ ਬਨਾਯੋ ॥
jiau jag bhoot pisaachan maanat taiso ee lai ik rudr banaayo |

യജ്ഞത്തിൽ പ്രേതങ്ങളും സുഹൃത്തുക്കളും ഇഷ്ടപ്പെടാത്തവരായി കണക്കാക്കപ്പെടുന്നതുപോലെ, രുദ്രൻ സ്ഥാപിക്കപ്പെട്ടു.

ਕੋ ਬ੍ਰਹਮਾ ਕਰਿ ਮਾਲਾ ਲੀਏ ਜਪੁ ਤਾ ਕੋ ਕਰੈ ਤਿਹ ਕੋ ਨਹੀ ਪਾਯੋ ॥
ko brahamaa kar maalaa lee jap taa ko karai tih ko nahee paayo |

ആരാണ് ബ്രഹ്മാവ്? കൈയിൽ ഒരു മാലയുമായി ആരാണ് അവനെ ജപിക്കേണ്ടത് (കാരണം) അവനോടൊപ്പം (പരമശക്തി) കണ്ടെത്താനാവില്ല.

ਸ੍ਰੀ ਬ੍ਰਿਜਨਾਥ ਕੋ ਧਿਆਨ ਧਰੋ ਸੁ ਧਰਿਓ ਤਿਨ ਅਉਰ ਸਭੈ ਬਿਸਰਾਯੋ ॥੨੪੬੪॥
sree brijanaath ko dhiaan dharo su dhario tin aaur sabhai bisaraayo |2464|

ബ്രഹ്മാവിനെ സ്മരിക്കുന്നതുകൊണ്ട് ആർക്കും അവനെ സാക്ഷാത്കരിക്കാൻ കഴിയില്ല, അതിനാൽ ബ്രഹ്മത്തെ മാത്രം ധ്യാനിക്കുക, ശേഷിക്കുന്ന എല്ലാവരെയും ഓർക്കരുത്.2464.

ਇਤਿ ਸ੍ਰੀ ਦਸਮ ਸਿਕੰਧ ਪੁਰਾਣੇ ਬਚਿਤ੍ਰ ਨਾਟਕ ਗ੍ਰੰਥੇ ਕ੍ਰਿਸਨਾਵਤਾਰੇ ਭ੍ਰਿਗੁਲਤਾ ਪ੍ਰਸੰਗ ਬਰਨਨੰ ਨਾਮ ਧਿਆਇ ਸਮਾਪਤਮ ॥
eit sree dasam sikandh puraane bachitr naattak granthe krisanaavataare bhrigulataa prasang barananan naam dhiaae samaapatam |

ബച്ചിത്താർ നാടകത്തിലെ കൃഷ്ണാവതാരത്തിലെ (ദശം സ്‌കന്ദപുരാണത്തെ അടിസ്ഥാനമാക്കി) "ഭൃഗു കാലിൽ തട്ടിയ സംഭവത്തിൻ്റെ വിവരണം" എന്ന തലക്കെട്ടിലുള്ള അധ്യായത്തിൻ്റെ അവസാനം.

ਅਥ ਪਾਰਥ ਦਿਜ ਕੇ ਨਮਿਤ ਚਿਖਾ ਸਾਜ ਆਪ ਜਲਨ ਲਗਾ ॥
ath paarath dij ke namit chikhaa saaj aap jalan lagaa |

ബ്രാഹ്മണനുവേണ്ടി അർജ്ജുനൻ ശവകുടീരം ഒരുക്കുന്നതും എന്നാൽ അതിൽ സ്വയം ദഹിപ്പിക്കാൻ ആലോചിക്കുന്നതും

ਚੌਪਈ ॥
chauapee |

ചൗപായി

ਇਕ ਦਿਜ ਹੁਤੋ ਸੁ ਹਰਿ ਘਰਿ ਆਯੋ ॥
eik dij huto su har ghar aayo |

പണ്ട് ഒരു ബ്രാഹ്മണൻ ഉണ്ടായിരുന്നു, അവൻ ശ്രീ കിഷൻ്റെ വീട്ടിൽ വന്നിരുന്നു.

ਚਿਤ ਬਿਤ ਤੇ ਅਤਿ ਸੋਕ ਜਨਾਯੋ ॥
chit bit te at sok janaayo |

ഒരു ബ്രാഹ്മണൻ അത്യധികം വേദനയോടെ കൃഷ്ണൻ്റെ വീട്ടിൽ പറഞ്ഞു: “എൻ്റെ എല്ലാ മക്കളെയും യമൻ കൊന്നു.

ਮੇਰੇ ਸੁਤ ਸਭ ਹੀ ਜਮ ਮਾਰੇ ॥
mere sut sabh hee jam maare |

എൻ്റെ എല്ലാ മക്കളെയും ജാം കൊന്നു.

ਪ੍ਰਭ ਜੂ ਯਾ ਜਗ ਜੀਯਤ ਤੁਹਾਰੇ ॥੨੪੬੫॥
prabh joo yaa jag jeeyat tuhaare |2465|

കർത്താവേ! നിൻ്റെ രാജ്യത്തിൽ ഞാനും ജീവിച്ചിരിക്കുന്നു.”2465.

ਸਵੈਯਾ ॥
savaiyaa |

സ്വയ്യ

ਦੇਖਿ ਬ੍ਰਿਲਾਪ ਤਬੈ ਦਿਜ ਪਾਰਥ ਤਉਨ ਸਮੈ ਅਤਿ ਓਜ ਜਨਾਯੋ ॥
dekh brilaap tabai dij paarath taun samai at oj janaayo |

അപ്പോൾ അർജ്ജുനൻ്റെ വിലാപവും കഷ്ടപ്പാടും നോക്കി കോപം നിറഞ്ഞു

ਰਾਖਿ ਹੋ ਹਉ ਨਹਿ ਰਾਖੇ ਗਏ ਤਬ ਲਜਤ ਹ੍ਵੈ ਜਰਬੋ ਜੀਅ ਆਯੋ ॥
raakh ho hau neh raakhe ge tab lajat hvai jarabo jeea aayo |

അവനെ സംരക്ഷിക്കാൻ കഴിയില്ലെന്ന് അവൻ ചിന്തിച്ചു, ലജ്ജിച്ചു, സ്വയം കത്തിച്ച് മരിക്കാൻ തുടങ്ങി

ਸ੍ਰੀ ਬ੍ਰਿਜਨਾਥ ਤਬੈ ਤਿਹ ਪੈ ਚਲਿ ਆਵਤ ਭਯੋ ਹਠ ਤੇ ਸਮਝਾਯੋ ॥
sree brijanaath tabai tih pai chal aavat bhayo hatth te samajhaayo |

അപ്പോൾ ശ്രീകൃഷ്ണൻ അവൻ്റെ അടുത്ത് ചെന്ന് (അർജനോട്) ഹതയെ (മുക്തി നേടുവാൻ) വിശദീകരിച്ചു.

ਤਾਹੀ ਕਉ ਲੈ ਸੰਗਿ ਆਪਿ ਅਰੂੜਤ ਹ੍ਵੈ ਰਥ ਪੈ ਤਿਨ ਓਰਿ ਸਿਧਾਯੋ ॥੨੪੬੬॥
taahee kau lai sang aap aroorrat hvai rath pai tin or sidhaayo |2466|

അപ്പോഴേക്കും കൃഷ്ണൻ അവിടെയെത്തി അവനെ മനസ്സിലാക്കി രഥത്തിൽ കയറ്റി അവനെയും കൂട്ടിക്കൊണ്ടുപോകാൻ തുടങ്ങി.2466.

ਗਯੋ ਹਰਿ ਜੀ ਚਲ ਕੈ ਤਿਹ ਠਾ ਅੰਧਿਆਰ ਘਨੋ ਜਿਹ ਦ੍ਰਿਸਟਿ ਨ ਆਵੈ ॥
gayo har jee chal kai tih tthaa andhiaar ghano jih drisatt na aavai |

വളരെ ഇരുട്ടുള്ളതും (ഒന്നും കാണാത്തതുമായ) ഒരു സ്ഥലത്തേക്ക് ശ്രീകൃഷ്ണൻ നടന്നു.

ਦ੍ਵਾਦਸ ਸੂਰ ਚੜੈ ਤਿਹ ਠਾ ਤੁ ਸਭੈ ਤਿਨ ਕੀ ਗਤਿ ਹ੍ਵੈ ਤਮ ਜਾਵੈ ॥
dvaadas soor charrai tih tthaa tu sabhai tin kee gat hvai tam jaavai |

അങ്ങനെ പോകുമ്പോൾ, കൃഷ്ണൻ ഒരു ഇരുണ്ട സ്ഥലത്ത് എത്തി, അവിടെ പന്ത്രണ്ട് സൂര്യന്മാർ ഉദിച്ചാൽ ആ ഇരുട്ട് അവസാനിക്കുമായിരുന്നു.

ਪਾਰਥ ਤਾਹੀ ਚੜਿਯੋ ਰਥ ਪੈ ਡਰਪਾਤਿ ਭਯੋ ਪ੍ਰਭ ਯੌ ਸਮਝਾਵੈ ॥
paarath taahee charriyo rath pai ddarapaat bhayo prabh yau samajhaavai |

പേടിച്ചരണ്ട അർജ്ജുനനോട് കൃഷ്ണൻ പറഞ്ഞു: “ആകുലപ്പെടരുത്

ਚਿੰਤ ਕਰੋ ਨ ਸੁਦਰਸਨਿ ਚਕ੍ਰ ਦਿਪੈ ਜਦ ਹੀ ਹਰਿ ਮਾਰਗੁ ਪਾਵੈ ॥੨੪੬੭॥
chint karo na sudarasan chakr dipai jad hee har maarag paavai |2467|

ഡിസ്കസിൻ്റെ വെളിച്ചത്തിൽ നമുക്ക് പാത കാണാൻ കഴിയും. ”2467.

ਚੌਪਈ ॥
chauapee |

ചൗപായി

ਜਹਾ ਸੇਖਸਾਈ ਥੋ ਸੋਯੋ ॥
jahaa sekhasaaee tho soyo |

എവിടെ 'ശേഷസായി' ശേഷനാഗിലെ സന്യാസി

ਅਹਿ ਆਸਨ ਪਰ ਸਭ ਦੁਖੁ ਖੋਯੋ ॥
eh aasan par sabh dukh khoyo |

അവർ അവിടെയെത്തി, അവിടെ എല്ലാവരുടെയും ഭഗവാൻ ശേഷനാഗയുടെ കിടക്കയിൽ ഉറങ്ങുന്നു

ਜਗਯੋ ਸ੍ਯਾਮ ਜਬ ਹੀ ਦਰਸਾਯੋ ॥
jagayo sayaam jab hee darasaayo |

(ശേഷസായി) ഉണർന്ന് ശ്രീകൃഷ്ണനെ കണ്ടപ്പോൾ (ലോകം വിട്ടുപോയി)

ਅਪਨੇ ਮਨ ਅਤਿ ਹੀ ਸੁਖੁ ਪਾਯੋ ॥੨੪੬੮॥
apane man at hee sukh paayo |2468|

കൃഷ്ണനെ കണ്ട് ഉണർന്ന് അങ്ങേയറ്റം പ്രസാദിച്ചു.2468.

ਕਿਹ ਕਾਰਨ ਇਹ ਠਾ ਹਰਿ ਆਏ ॥
kih kaaran ih tthaa har aae |

ഓ കൃഷ്ണാ! നിങ്ങൾ എങ്ങനെ ഈ സ്ഥലത്ത് എത്തി?

ਹਮ ਜਾਨਤ ਹਮ ਅਬ ਸੁਖ ਪਾਏ ॥
ham jaanat ham ab sukh paae |

“ഹേ കൃഷ്ണാ! നീ എങ്ങനെ ഇവിടെ എത്തി? ഇതറിഞ്ഞതിൽ ഞാൻ സന്തുഷ്ടനാണ്, നിങ്ങൾ പോകുമ്പോൾ ബ്രാഹ്മണബാലന്മാരെയും കൂടെ കൂട്ടുക

ਜਾਨਤ ਦਿਜ ਬਾਲਕ ਅਬ ਲੀਜੈ ॥
jaanat dij baalak ab leejai |

നമുക്കറിയാം, ഇപ്പോൾ ബ്രാഹ്മണ-ബാലനെ എടുക്കുക.

ਏਕ ਘਰੀ ਇਹ ਠਾ ਸੁਖ ਦੀਜੈ ॥੨੪੬੯॥
ek gharee ih tthaa sukh deejai |2469|

കുറച്ചുനേരം ഇവിടെ ഇരിക്കൂ, നിൻ്റെ സാന്നിധ്യത്തിൻ്റെ ആനന്ദം എനിക്ക് തരൂ.”2469.

ਚੌਪਈ ॥
chauapee |

കൃഷ്ണനെ അഭിസംബോധന ചെയ്ത വിഷ്ണുവിൻ്റെ പ്രസംഗം: ചൗപൈ

ਜਬਿ ਹਰਿ ਕਰਿ ਦਿਜ ਬਾਲਕ ਆਏ ॥
jab har kar dij baalak aae |

ബ്രാഹ്മണ മക്കൾ ശ്രീകൃഷ്ണൻ്റെ കൈകളിൽ എത്തിയപ്പോൾ.

ਤਬ ਤਿਹ ਕਉ ਏ ਬਚਨ ਸੁਨਾਏ ॥
tab tih kau e bachan sunaae |

എന്നിട്ട് അവൻ ഈ വാക്കുകൾ ചൊല്ലി.

ਜਾਤ ਜਾਇ ਦਿਜ ਬਾਲਕ ਦੈ ਹੋ ॥
jaat jaae dij baalak dai ho |

നിങ്ങൾ പോകുമ്പോൾ കുട്ടിയെ ബ്രാഹ്മണന് കൊടുക്കൂ