ശ്രീ ദസം ഗ്രന്ഥ്

പേജ് - 441


ਕਾਨ ਪ੍ਰਮਾਨ ਲਉ ਤਾਨ ਕਮਾਨਨ ਯੌ ਨ੍ਰਿਪ ਊਪਰਿ ਬਾਨ ਚਲਾਏ ॥
kaan pramaan lau taan kamaanan yau nrip aoopar baan chalaae |

അവർ തങ്ങളുടെ കാതുകളിലേക്ക് വില്ലുകൾ ഉയർത്തി രാജാവിന് നേരെ അമ്പുകൾ എയ്യുന്നു.

ਮਾਨਹੁ ਪਾਵਸ ਕੀ ਰਿਤੁ ਮੈ ਘਨ ਬੂੰਦਨ ਜਿਉ ਸਰ ਤਿਉ ਬਰਖਾਏ ॥੧੪੪੦॥
maanahu paavas kee rit mai ghan boondan jiau sar tiau barakhaae |1440|

അവർ തങ്ങളുടെ വില്ലുകൾ ചെവികളിലേക്ക് വലിച്ചെറിയുകയും മഴക്കാലത്ത് മഴത്തുള്ളികൾ പോലെ രാജാവിൻ്റെ മേൽ അസ്ത്രങ്ങൾ വർഷിക്കുകയും ചെയ്തു.1440.

ਕਾਟਿ ਕੈ ਬਾਨ ਸਬੈ ਤਿਨ ਕੇ ਅਪੁਨੇ ਸਰ ਸ੍ਰੀ ਹਰਿ ਕੇ ਤਨ ਘਾਏ ॥
kaatt kai baan sabai tin ke apune sar sree har ke tan ghaae |

അവൻ (ഖരഗ് സിംഗ്) അവരുടെ എല്ലാ അമ്പുകളും തടഞ്ഞു, കൃഷ്ണൻ്റെ ശരീരത്തിൽ നിരവധി മുറിവുകൾ വരുത്തി.

ਘਾਇਨ ਤੇ ਬਹੁ ਸ੍ਰਉਨ ਬਹਿਓ ਤਬ ਸ੍ਰੀਪਤਿ ਕੇ ਪਗ ਨ ਠਹਰਾਏ ॥
ghaaein te bahu sraun bahio tab sreepat ke pag na tthaharaae |

ആ മുറിവുകളിൽ നിന്ന് ധാരാളം രക്തം ഒലിച്ചിറങ്ങി, കൃഷ്ണനു യുദ്ധക്കളത്തിൽ നിൽക്കാൻ കഴിഞ്ഞില്ല

ਅਉਰ ਜਿਤੇ ਬਰਬੀਰ ਹੁਤੇ ਰਨ ਦੇਖਿ ਕੈ ਭੂਪਤਿ ਕੋ ਬਿਸਮਾਏ ॥
aaur jite barabeer hute ran dekh kai bhoopat ko bisamaae |

ഖരഗ് സിംഗിനെ കണ്ട മറ്റെല്ലാ രാജാക്കന്മാരും അത്ഭുതപ്പെട്ടു

ਧੀਰ ਨ ਕਾਹੂੰ ਸਰੀਰ ਰਹਿਓ ਜਦੁਬੀਰ ਤੇ ਆਦਿਕ ਬੀਰ ਪਰਾਏ ॥੧੪੪੧॥
dheer na kaahoon sareer rahio jadubeer te aadik beer paraae |1441|

ആരുടെയും ശരീരത്തിൽ ക്ഷമ അവശേഷിച്ചില്ല, എല്ലാ യാദവ യോദ്ധാക്കളും ഓടിപ്പോയി.1441.

ਸ੍ਰੀ ਜਦੁਬੀਰ ਕੇ ਭਾਜਤ ਹੀ ਛੁਟ ਧੀਰ ਗਯੋ ਬਰ ਬੀਰਨ ਕੋ ॥
sree jadubeer ke bhaajat hee chhutt dheer gayo bar beeran ko |

ശ്രീകൃഷ്ണ ജപത്താൽ പ്രശസ്തരായ എല്ലാ വീരന്മാരുടെയും ക്ഷമ നശിച്ചിരിക്കുന്നു.

ਅਤਿ ਬਿਆਕੁਲ ਬੁਧਿ ਨਿਰਾਕੁਲ ਹ੍ਵੈ ਲਖਿ ਲਾਗੇ ਹੈ ਘਾਇ ਸਰੀਰਨ ਕੋ ॥
at biaakul budh niraakul hvai lakh laage hai ghaae sareeran ko |

കൃഷ്ണൻ പെട്ടെന്നു പോയതിനുശേഷം, എല്ലാ യോദ്ധാക്കൾക്കും ക്ഷമ നഷ്ടപ്പെട്ടു, അവരുടെ ശരീരത്തിലെ മുറിവുകൾ കണ്ട് അവർ വളരെ അസ്വസ്ഥരും ആശങ്കാകുലരും ആയി.

ਸੁ ਧਵਾਇ ਕੈ ਸ੍ਯੰਦਨ ਭਾਜਿ ਚਲੇ ਡਰੁ ਮਾਨਿ ਘਨੋ ਅਰਿ ਤੀਰਨ ਕੋ ॥
su dhavaae kai sayandan bhaaj chale ddar maan ghano ar teeran ko |

ശത്രുവിൻ്റെ അസ്ത്രങ്ങളെ ഭയന്ന് അവർ രഥങ്ങളെ ഓടിച്ച് (യുദ്ധക്കളത്തിൽ നിന്ന്) തെന്നിമാറി.

ਮਨ ਆਪਨੇ ਕੋ ਸਮਝਾਵਤ ਸਿਆਮ ਤੈ ਕੀਨੋ ਹੈ ਕਾਮੁ ਅਹੀਰਨ ਕੋ ॥੧੪੪੨॥
man aapane ko samajhaavat siaam tai keeno hai kaam aheeran ko |1442|

അവർ തങ്ങളുടെ രഥങ്ങൾ ഓടിച്ചു, അമ്പുകളുടെ മഴയെ ഭയന്ന് അവർ ഓടിപ്പോയി, ഖരഗ് സിംഗുമായി യുദ്ധം ചെയ്യുന്നതിൽ കൃഷ്ണൻ ധാർഷ്ട്യത്തോടെ പ്രവർത്തിച്ചിട്ടില്ലെന്ന് അവർ മനസ്സിൽ കരുതി.1442.

ਦੋਹਰਾ ॥
doharaa |

ദോഹ്‌റ

ਨਿਜ ਮਨ ਕੋ ਸਮਝਾਇ ਕੈ ਬਹੁਰਿ ਫਿਰੇ ਘਨ ਸ੍ਯਾਮ ॥
nij man ko samajhaae kai bahur fire ghan sayaam |

മനസ്സിൽ ഉറപ്പിച്ച ശേഷം ശ്രീകൃഷ്ണൻ വീണ്ടും മടങ്ങി

ਜਾਦਵ ਸੈਨਾ ਸੰਗਿ ਲੈ ਪੁਨਿ ਆਏ ਰਨ ਧਾਮ ॥੧੪੪੩॥
jaadav sainaa sang lai pun aae ran dhaam |1443|

മനസ്സിൽ ചിന്തിച്ചുകൊണ്ട്, കൃഷ്ണൻ യാദവ സൈന്യത്തോടൊപ്പം വീണ്ടും യുദ്ധക്കളത്തിലേക്ക് മടങ്ങി.1443.

ਕਾਨ੍ਰਹ ਜੂ ਬਾਚ ॥
kaanrah joo baach |

കൃഷ്ണൻ്റെ പ്രസംഗം:

ਦੋਹਰਾ ॥
doharaa |

ദോഹ്‌റ

ਖੜਗ ਸਿੰਘ ਕੋ ਹਰਿ ਕਹਿਓ ਅਬ ਤੂ ਖੜਗ ਸੰਭਾਰੁ ॥
kharrag singh ko har kahio ab too kharrag sanbhaar |

ശ്രീകൃഷ്ണൻ ഖരഗ് സിംഗിനോട് പറഞ്ഞു, ഇപ്പോൾ നിങ്ങൾ വാളിൻ്റെ കാര്യം ശ്രദ്ധിക്കണം.

ਜਾਮ ਦਿਵਸ ਕੇ ਰਹਤ ਹੀ ਡਾਰੋ ਤੋਹਿ ਸੰਘਾਰਿ ॥੧੪੪੪॥
jaam divas ke rahat hee ddaaro tohi sanghaar |1444|

കൃഷ്ണൻ ഖരഗ് സിങ്ങിനോട് പറഞ്ഞു, "ഇപ്പോൾ നീ വാൾ ഉയർത്തിപ്പിടിക്കുക, കാരണം ഞാൻ നിന്നെ കൊല്ലും, ദിവസത്തിൻ്റെ നാലിലൊന്ന് അവശേഷിക്കുന്നത് വരെ.1444.

ਸਵੈਯਾ ॥
savaiyaa |

സ്വയ്യ

ਕੋਪ ਕੈ ਬੈਨ ਕਹੈ ਖੜਗੇਸ ਕੋ ਸ੍ਰੀ ਹਰਿ ਜੂ ਧਨੁ ਬਾਨਨ ਲੈ ਕੈ ॥
kop kai bain kahai kharrages ko sree har joo dhan baanan lai kai |

ശ്രീകൃഷ്ണൻ അമ്പും വില്ലുമെടുത്ത് ദേഷ്യത്തോടെ പറഞ്ഞു.

ਚਾਮ ਕੇ ਦਾਮ ਚਲਾਇ ਲਏ ਤੁਮ ਹੂੰ ਰਨ ਮੈ ਮਨ ਕੋ ਨਿਰਭੈ ਕੈ ॥
chaam ke daam chalaae le tum hoon ran mai man ko nirabhai kai |

അമ്പും വില്ലും കൈകളിൽ പിടിച്ച്, ക്രോധത്തോടെ കൃഷ്ണൻ ഖരഗ് സിങ്ങിനോട് പറഞ്ഞു: "നിങ്ങൾ അൽപനേരം യുദ്ധക്കളം ആടിയുലഞ്ഞു.

ਮਤਿ ਕਰੀ ਗਰਬੈ ਤਬ ਲਉ ਜਬ ਲਉ ਮ੍ਰਿਗਰਾਜ ਗਹਿਓ ਨ ਰਿਸੈ ਕੈ ॥
mat karee garabai tab lau jab lau mrigaraaj gahio na risai kai |

രോഷാകുലനായ സിംഹം തന്നെ ആക്രമിക്കാത്തിടത്തോളം മാത്രമേ ആനയ്ക്ക് അഭിമാനിക്കാൻ കഴിയൂ

ਕਾਹੇ ਕਉ ਪ੍ਰਾਨਨ ਸੋ ਧਨ ਖੋਵਤ ਜਾਹੁ ਭਲੇ ਹਥਿਯਾਰਨ ਦੈ ਕੈ ॥੧੪੪੫॥
kaahe kau praanan so dhan khovat jaahu bhale hathiyaaran dai kai |1445|

എന്തുകൊണ്ടാണ് നിങ്ങളുടെ ജീവൻ നഷ്ടപ്പെടാൻ ആഗ്രഹിക്കുന്നത്? ഓടിച്ചെന്ന് നിങ്ങളുടെ ആയുധങ്ങൾ ഞങ്ങൾക്ക് തരൂ.

ਯੌ ਸੁਨਿ ਕੈ ਹਰਿ ਕੀ ਬਤੀਆ ਤਬ ਹੀ ਨ੍ਰਿਪ ਉਤਰ ਦੇਤ ਭਯੋ ਹੈ ॥
yau sun kai har kee bateea tab hee nrip utar det bhayo hai |

ശ്രീകൃഷ്ണൻ്റെ ഇത്തരം വാക്കുകൾ കേട്ട രാജാവ് (ഖരഗ് സിംഗ്) ഉടനെ മറുപടി പറയാൻ തുടങ്ങി.

ਕਾਹੇ ਕਉ ਸੋਰ ਕਰੈ ਰਨ ਮੈ ਬਨ ਮੈ ਜਨੁ ਕਾਹੂ ਨੇ ਲੂਟਿ ਲਯੋ ਹੈ ॥
kaahe kau sor karai ran mai ban mai jan kaahoo ne loott layo hai |

കൃഷ്ണൻ്റെ വാക്കുകൾ കേട്ട രാജാവ് മറുപടി പറഞ്ഞു: "നീ എന്തിനാണ് കാട്ടിൽ കൊള്ളയടിക്കപ്പെട്ടവനെപ്പോലെ യുദ്ധക്കളത്തിൽ കരയുന്നത്.

ਬੋਲਤ ਹੋ ਹਠਿ ਕੈ ਸਠਿ ਜਿਉ ਹਮ ਤੇ ਕਈ ਬਾਰਨ ਭਾਜ ਗਯੋ ਹੈ ॥
bolat ho hatth kai satth jiau ham te kee baaran bhaaj gayo hai |

എൻ്റെ മുമ്പിൽ പലതവണ കളത്തിൽ നിന്ന് ഓടിപ്പോയിട്ടും നിങ്ങൾ വിഡ്ഢികളെപ്പോലെ സ്ഥിരത പുലർത്തുന്നു

ਨਾਮ ਪਰਿਓ ਬ੍ਰਿਜਰਾਜ ਬ੍ਰਿਥਾ ਬਿਨ ਲਾਜ ਸਮਾਜ ਮੈ ਆਜੁ ਖਯੋ ਹੈ ॥੧੪੪੬॥
naam pario brijaraaj brithaa bin laaj samaaj mai aaj khayo hai |1446|

നിങ്ങളെ ബ്രജയുടെ നാഥൻ എന്ന് വിളിക്കുന്നുവെങ്കിലും, നിങ്ങളുടെ ബഹുമാനം നഷ്ടപ്പെട്ടിട്ടും, നിങ്ങളുടെ സമൂഹത്തിൽ നിങ്ങൾ നിങ്ങളുടെ സ്ഥാനം നിലനിർത്തുന്നു.1446.

ਖੜਗੇਸ ਬਾਚ ॥
kharrages baach |

ഖരഗ് സിംഗിൻ്റെ പ്രസംഗം:

ਸਵੈਯਾ ॥
savaiyaa |

സ്വയ്യ

ਕਾਹੇ ਕਉ ਕ੍ਰੋਧ ਸੋ ਜੁਧੁ ਕਰੋ ਹਰਿ ਜਾਹੁ ਭਲੇ ਦਿਨ ਕੋ ਇਕੁ ਜੀਜੈ ॥
kaahe kau krodh so judh karo har jaahu bhale din ko ik jeejai |

നീ എന്തിനാണ് കോപത്തോടെ യുദ്ധം ചെയ്യുന്നത്, കൃഷ്ണാ! വന്ന് കുറച്ച് ദിവസം കൂടി സുഖമായി ജീവിക്കൂ

ਬੈਸ ਕਿਸੋਰ ਮਨੋਹਰਿ ਮੂਰਤਿ ਆਨਨ ਮੈ ਅਬ ਹੀ ਮਸ ਭੀਜੈ ॥
bais kisor manohar moorat aanan mai ab hee mas bheejai |

നിങ്ങൾ ഇപ്പോഴും ചെറുപ്പമാണ്, സുന്ദരമായ മുഖമായിരിക്കും, നിങ്ങൾ ഇപ്പോഴും ചെറുപ്പത്തിലാണ്

ਜਾਈਐ ਧਾਮਿ ਸੁਨੋ ਘਨਿ ਸ੍ਯਾਮ ਬਿਸ੍ਰਾਮ ਕਰੋ ਸੁਖ ਅੰਮ੍ਰਿਤ ਪੀਜੈ ॥
jaaeeai dhaam suno ghan sayaam bisraam karo sukh amrit peejai |

ഓ കൃഷ്ണാ! നിങ്ങളുടെ വീട്ടിൽ പോയി വിശ്രമിച്ചു സമാധാനത്തോടെ ജീവിക്കുക

ਨਾਹਕ ਪ੍ਰਾਨ ਤਜੋ ਰਨ ਮੈ ਅਪੁਨੇ ਪਿਤ ਮਾਤ ਅਨਾਥ ਨ ਕੀਜੈ ॥੧੪੪੭॥
naahak praan tajo ran mai apune pit maat anaath na keejai |1447|

യുദ്ധത്തിൽ നിങ്ങളുടെ ജീവൻ നഷ്ടപ്പെട്ട് നിങ്ങളുടെ മാതാപിതാക്കളുടെ പിന്തുണ നഷ്ടപ്പെടുത്തരുത്.1447.

ਕਾਹੇ ਕਉ ਕਾਨ੍ਰਹ ਅਯੋਧਨ ਮੈ ਹਠ ਕੈ ਹਮ ਸੋ ਰਨ ਦੁੰਦ ਮਚੈ ਹੋ ॥
kaahe kau kaanrah ayodhan mai hatth kai ham so ran dund machai ho |

നീ എന്തിനാണ് എന്നോട് സഹിഷ്ണുതയോടെ യുദ്ധം ചെയ്യുന്നത്? ഓ കൃഷ്ണാ! ഉപയോഗശൂന്യമായി

ਜੁਧ ਕੀ ਬਾਤ ਬੁਰੀ ਸਬ ਤੇ ਹਰਿ ਕ੍ਰੁਧ ਕੀਏ ਨ ਕਛੂ ਫਲੁ ਪੈ ਹੋ ॥
judh kee baat buree sab te har krudh kee na kachhoo fal pai ho |

യുദ്ധം വളരെ മോശമായ കാര്യമാണ്, പ്രകോപിതനായി നിങ്ങൾക്ക് ഒന്നും നേടാനാവില്ല

ਜਾਨਤ ਹੋ ਅਬ ਯਾ ਰਨ ਮੈ ਹਮ ਸੋ ਲਰਿ ਕੈ ਤੁਮ ਜੀਤ ਨ ਜੈਹੋ ॥
jaanat ho ab yaa ran mai ham so lar kai tum jeet na jaiho |

ഈ യുദ്ധം എന്നിൽ ജയിക്കാനാവില്ലെന്ന് നിങ്ങൾക്കറിയാം, അതിനാൽ പെട്ടെന്ന് ഓടിപ്പോകുക.

ਜਾਹੁ ਤੋ ਭਾਜ ਕੈ ਜਾਹੁ ਅਬੈ ਨਹੀ ਅੰਤ ਕੋ ਅੰਤ ਕੇ ਧਾਮਿ ਸਿਧੈ ਹੋ ॥੧੪੪੮॥
jaahu to bhaaj kai jaahu abai nahee ant ko ant ke dhaam sidhai ho |1448|

അല്ലെങ്കിൽ ആത്യന്തികമായി നിങ്ങൾ യമൻ്റെ വാസസ്ഥലത്തേക്ക് പോകേണ്ടിവരും.

ਯੌ ਸੁਨਿ ਕੈ ਹਰਿ ਚਾਪ ਲਯੋ ਕਰਿ ਤਾਨ ਕੈ ਬਾਨ ਕਉ ਖੈਚ ਚਲਾਯੋ ॥
yau sun kai har chaap layo kar taan kai baan kau khaich chalaayo |

ഈ വാക്കുകൾ കേട്ട് കൃഷ്ണൻ തൻ്റെ വില്ല് കയ്യിൽ എടുത്ത് വലിച്ച് ഒരു അസ്ത്രം പ്രയോഗിച്ചു.

ਭੂਪਤਿ ਕਉ ਹਰਿ ਘਾਇਲ ਕੀਨੋ ਹੈ ਸ੍ਰੀਪਤ ਕਉ ਨ੍ਰਿਪ ਘਾਇ ਲਗਾਯੋ ॥
bhoopat kau har ghaaeil keeno hai sreepat kau nrip ghaae lagaayo |

കൃഷ്ണൻ രാജാവിനും രാജാവ് കൃഷ്ണനും മുറിവുണ്ടാക്കി

ਬੀਰ ਦੁਹੂੰ ਤਿਹ ਠਉਰ ਬਿਖੈ ਕਬਿ ਰਾਮ ਭਨੈ ਅਤਿ ਜੁਧੁ ਮਚਾਯੋ ॥
beer duhoon tih tthaur bikhai kab raam bhanai at judh machaayo |

യോദ്ധാക്കൾ അല്ലെങ്കിൽ ഇരുപക്ഷവും ഭയങ്കരമായ യുദ്ധം നടത്തി

ਬਾਨ ਅਪਾਰ ਚਲੇ ਦੁਹੂੰ ਓਰ ਤੇ ਅਭ੍ਰਨ ਜਿਉ ਦਿਵ ਮੰਡਲ ਛਾਯੋ ॥੧੪੪੯॥
baan apaar chale duhoon or te abhran jiau div manddal chhaayo |1449|

ഇരുവശത്തുനിന്നും അതിശക്തമായ അസ്ത്രങ്ങളുടെ വർഷമുണ്ടായി, ആകാശത്ത് മേഘങ്ങൾ പടർന്നതായി കാണപ്പെട്ടു.1449.

ਸ੍ਰੀ ਜਦੁਬੀਰ ਸਹਾਇ ਕੇ ਕਾਜ ਜਿਨੋ ਬਰ ਬੀਰਨ ਤੀਰ ਚਲਾਏ ॥
sree jadubeer sahaae ke kaaj jino bar beeran teer chalaae |

ശ്രീകൃഷ്ണനെ സഹായിക്കാൻ അസ്ത്രങ്ങൾ എയ്ത ധീരരായ യോദ്ധാക്കൾ,

ਭੂਪਤਿ ਏਕ ਨ ਬਾਨ ਲਗਿਯੋ ਲਖਿ ਦੂਰਿ ਤੇ ਬਾਨਨ ਸੋ ਬਹੁ ਘਾਏ ॥
bhoopat ek na baan lagiyo lakh door te baanan so bahu ghaae |

കൃഷ്ണൻ്റെ സഹായത്തിനായി മറ്റു യോദ്ധാക്കൾ പ്രയോഗിച്ച അസ്ത്രങ്ങൾ, അവരാരും രാജാവിനെ തൊടുത്തില്ല, അവർ വിദൂര അസ്ത്രങ്ങളാൽ കൊല്ലപ്പെട്ടു.

ਧਾਇ ਪਰੀ ਬਹੁ ਜਾਦਵ ਸੈਨ ਧਵਾਇ ਕੈ ਸ੍ਯੰਦਨ ਚਾਪ ਚਢਾਏ ॥
dhaae paree bahu jaadav sain dhavaae kai sayandan chaap chadtaae |

രഥങ്ങളിൽ കയറി വില്ലു വലിക്കുന്ന യാദവ സൈന്യം രാജാവിൻ്റെ മേൽ വീണു.

ਆਵਤ ਸ੍ਯਾਮ ਭਨੈ ਰਿਸ ਕੈ ਨ੍ਰਿਪ ਸੋ ਪਲ ਮੈ ਦਲ ਪੈਦਲ ਘਾਏ ॥੧੪੫੦॥
aavat sayaam bhanai ris kai nrip so pal mai dal paidal ghaae |1450|

കവിയുടെ അഭിപ്രായത്തിൽ അവർ കോപത്തോടെയാണ് വന്നത്, പക്ഷേ രാജാവ് സൈന്യത്തിൻ്റെ കൂട്ടങ്ങളെ നിമിഷനേരം കൊണ്ട് നശിപ്പിക്കുന്നു.1450.

ਏਕ ਗਿਰੇ ਤਜਿ ਪ੍ਰਾਨਨ ਕੋ ਰਨ ਕੀ ਛਿਤ ਮੈ ਅਤਿ ਜੁਧੁ ਮਚੈ ਕੈ ॥
ek gire taj praanan ko ran kee chhit mai at judh machai kai |

അവരിൽ ചിലർ നിർജീവമായി യുദ്ധക്കളത്തിൽ വീണു, ചിലർ ഓടിപ്പോയി

ਏਕ ਗਏ ਭਜਿ ਕੈ ਇਕ ਘਾਇਲ ਏਕ ਲਰੇ ਮਨਿ ਕੋਪੁ ਬਢੈ ਕੈ ॥
ek ge bhaj kai ik ghaaeil ek lare man kop badtai kai |

അവരിൽ ചിലർക്ക് പരിക്കേറ്റു, ചിലർ കോപത്തിൽ വഴക്കിട്ടു

ਤਉ ਨ੍ਰਿਪ ਲੈ ਕਰ ਮੈ ਕਰਵਾਰ ਦੀਯੋ ਬਹੁ ਖੰਡਨ ਖੰਡਨ ਕੈ ਕੈ ॥
tau nrip lai kar mai karavaar deeyo bahu khanddan khanddan kai kai |

രാജാവ് വാളെടുത്ത് പടയാളികളെ കഷ്ണങ്ങളാക്കി

ਭੂਪ ਕੋ ਪਉਰਖ ਹੈ ਮਹਬੂਬ ਨਿਹਾਰ ਰਹੇ ਸਬ ਆਸਿਕ ਹ੍ਵੈ ਕੈ ॥੧੪੫੧॥
bhoop ko paurakh hai mahaboob nihaar rahe sab aasik hvai kai |1451|

രാജാവിൻ്റെ ധീരത പ്രിയപ്പെട്ടവനെപ്പോലെയാണെന്നും എല്ലാവരും അവനെ കാമുകൻമാരായി കാണുന്നുവെന്നും 1451.