Stejně jako touha lakomce po penězích není nikdy nasycena, tak jsou oči sikha z Gurua, který si uvědomil, že forma Pravého Gurua je jedinečný poklad, když člověk vidí, že ho nikdy neuspokojí.
Stejně jako hlad chudáka není nikdy nasycen, tak jsou uši gursikha, které si vždy přejí slyšet ambrozivní slova Pravého Gurua. A přesto, když slyší tato slova podobná elixíru, žízeň jeho vědomí není uhašena.
Jazyk gursikha si stále připomíná hlavní rysy pravého gurua a jako dešťový pták, který neustále křičí, aby se mu dostalo dalších věcí, není nikdy nasycen.
Vnitřní já Sikha se osvětluje blaženým světlem prostřednictvím vidění, slyšení a vyslovování podivuhodné formy Pravého Gurua – domu pokladu – tedy fontány – hlavy všech ctností. A přesto žízeň a hlad takového Gursikha nikdy neopadne.