Pro oddaného Sikha z Gurua má hrouda země a zlata stejnou hodnotu. Chvála a pomluva pro něj jsou tedy stejné.
Pro toho oddaného Sikha vůně i odporný zápach nic neznamenají. Takže zachází s přítelem i nepřítelem stejně.
Chuť jedu se pro něj neliší od chuti nektaru. Cítí dotek vody i ohně.
Zachází s útěchami i neštěstím stejně. Tyto dvě emoce ho neovlivňují. Díky vlídnosti a velkoleposti Pravého Gurua, který mu požehnal Naam, dosáhne emancipace, zatímco žije životem majitele domu. (104)