Když mi služebná, která přinášela poselství mého drahého manžela, padla na nohy a modlila se, ve své aroganci jsem se na ni ani nepodíval a ani s ní nepromluvil.
Moji přátelé mi vždy radili sladkými slovy, ale já jsem na ně odpověděl povýšeně a poslal je pryč.
Když pak sám milovaný Pán přicházel a volal mě – ó miláčku! 0 drahý! Dřív jsem mlčel, jen abych se cítil důležitý.
A teď, když trpím bolestmi odloučení mého manžela, nikdo se mě ani nepřijde zeptat, v jakém stavu žiji. Stojím na dveřích své milované a pláču a naříkám. (575)