On jediný může ocenit velikost Pánova elixíru lásky, kdo to zažije. Je to jako opilec, kterého svět považuje za blázna.
Stejně jako válečník zraněný na bitevním poli bloumá kolem s očima planoucíma rudě, zastírá pocit přátelství a nepřátelství,
Člověk, který je zamilovaný do lásky k Bohu, má svou řeč nektarovou díky neustálému předčítání Pánových nepopsatelných vlastností. Přijímá ticho a je osvobozen od všech ostatních tužeb. S nikým nemluví a nadále si vychutnává sladkost Pánova naam.
Všechny své touhy drží pod pokličkou. Chvála a urážka jsou pro něj stejné. Ve strnulosti Naam je viděn žít život plný zázraků a zázraků. (173)