Jeden Oankar, prvotní energie, realizovaná milostí božského učitele
Guru je replikou dokonalého Brahama, který se neprojevuje a je nezničitelný.
Slovo Gurua (a ne jeho tělo) transcendentního Brahma, který sídlí ve svatém shromáždění.
Společnost sádhuů je sídlem pravdy, kde se vytváří příležitost k láskyplné oddanosti.
Zde se káže všem čtyřem varnám a moudrost Gurua (Gurmata) je předkládána lidem.
Pouze zde se gurmukhové dotýkají nohou a tím, že se stávají prachem z nohou, stávají se následovníky cesty kázně.
Jednotlivci ze svaté kongregace se stávají neutrálními uprostřed nadějí a překračují mayu.
Být učedníkem Gurua je velmi jemná činnost a je to jako lízání kamene bez chuti.
Je tenčí než vlasy a ostřejší než ostří meče.
Nic se mu nevyrovná v přítomnosti, minulosti a budoucnosti.
V domě sikhismu je dualita vymazána a člověk se stává jedním s jedním.
Člověk zapomíná na myšlenku druhého, třetího, kdy a proč.
Zavrhnutím všech tužeb se jedinec zalíbí v naději na jednoho Pána.
Cesta vedoucí k přijetí blahodárné moudrosti Gurua (Gurmata) je známá jako Gurmukhova cesta.
V něm se učí žít ve vůli Páně a přemítat o Slově Gurua.
Vůle Mistra přichází být milována a ve všech myšlenkách prostupuje beztvarého Pána.
Protože láska a vůně nezůstávají skryté, Gurmukh také nezůstává skryt a zaměstnává se altruistickými aktivitami.
Nasává do něj víru, spokojenost, extázi a vlastnosti obratnosti.
Gurmukh decimuje ego a dobývá ho.
Sikh, který se považuje za hosta, tráví svůj život v láskyplné oddanosti.
Oni (Sikhové) zůstávají neznámí, aby mohli klamat a vytahovat ego ze svých myslí.
Jejich skutečným chováním je chovat se jako hosté v tomto světě.
Cílem Gurmukha je služba a pouze takové jednání Pán miluje.
Sloučením vědomí ve Slově reformují celou rodinu (ve formě světa).
Skrze svaté shromáždění se stávají čistými a beztvarými a upevňují se v konečné fázi rovnováhy.
Zažehnutím nejvyššího světla ve své mysli zůstává gurmukh pohroužen ve stavu nejvyššího transu.
Když přijme nejvyšší realitu (Pána) ve své mysli, začne zvonit nedotčená melodie.
To, že se stal vědomým pro altruismus, nyní sídlí v jeho srdci pocit Boží všudypřítomnosti.
Inspirován učením Gurua, gurmukh dosáhne stavu nebojácnosti.
Ukázněný ve společnosti svatých, tj. ztrácející své ego, vzpomíná na Pána s cílevědomou oddaností.
Tímto způsobem, když vstoupí z tohoto světa do duchovního světa, se konečně usadí ve své skutečné přirozenosti.
Stejně jako odraz v zrcadle. Vidí ve světě sám sebe.
Ten dokonalý Pán je ve všech já; nevědomý jedinec Ho hledá venku, zatímco Měsíc vidí svůj vlastní odraz ve vodě a cítí, že tam je.
Sám Pán je tam v mléce, krávě a ghí.
Přijímá vůni z květin On sám je jejich chutí.
Jeho vlastní fenomén je ve dřevě, ohni, vodě, zemi a sněhu.
Dokonalý Pán sídlí ve všech já a je vizualizován vzácným gurmukhem.
Vzácný je gurmukh, který se soustředí na Gurua a dosáhne božského zraku.
Je to klenotník, který má schopnost zkoušet i udržovat šperky v ctnosti.
Jeho mysl se stává čistou jako rubín a zůstává pohroužen ve svatém shromáždění.
Jeho mysl se stává čistou jako rubín a zůstává pohroužen ve svatém shromáždění.
Je mrtvý, když je naživu, tj. odvrací svou tvář před zlými sklony.
Když se zcela ponoří do nejvyššího světla, chápe své já stejně jako Pána.
Povznesený v hudbě a zvuku (slova), žák Gurua se stává plným klidných vlastností.
Jeho vědomí se začlení do Slova a jeho mysl se ustálí v nedotčené melodii.
Guru hraje na nástroj kázání, poslouchá, kterému mysl obléká šaty nejvyššího stavu rovnováhy (k tanci před Pánem).
Sikh gurua, který se naladil na nástroj učení, se nakonec ukáže jako hráč guruovského slova.
Nyní vševědoucí Pán chápe své bolesti odloučení.
Žák se promění v gurua a guru v žáka stejným způsobem, protože brusič diamantů je ve skutečnosti také diamant.
Velikost gurmukha spočívá v tom, že je kamenem mudrců, což z každého dělá kámen mudrců.
Když je diamant broušen diamantem, světlo gurmukha se spojuje v Nejvyšší světlo.
Jeho vědomí je naladěno na Slovo, když mysl hráče pohlcuje nástroj.
Nyní se žák a Guru stanou totožnými. Stávají se jedním a splývají jedna v druhou.
Z člověka se zrodil člověk (od Guru Nánaka po Guru Angada) a stal se nadřazeným člověkem.
Přešel svět jedním skokem a spojil se s vrozenými znalostmi.
Ten, kdo vidí pravého Gurua, viděl Pána.
Vloží své vědomí do Slova a soustředí se na sebe.
Vychutnává si vůni lotosových nohou Gurua a proměňuje se v sandál.
Když ochutná nektar z lotosových nohou, dostane se do zvláštního podivuhodného stavu (nadvědomí).
Nyní v souladu s Gurmatem, moudrostí Gurua, stabilizace mysli překračuje hranice forem a postav.
Když dosáhne svaté kongregace, sídla pravdy, sám se stane jako onen nepostřehnutelný a nevýslovný Pán
Ten, kdo vidí zevnitř očí, je ve skutečnosti také viděn venku.
Je popsán slovy a je osvícen ve vědomí.
Pro vůni lotosových nohou Gurua si mysl, která se stává černou včelou, užívá potěšení.
Ať je ve svatém shromáždění dosaženo čehokoli, nedostane se od toho pryč.
Vložením mysli do učení Gurua se mysl sama mění podle moudrosti Gurua.
Pravý Guru je podoba toho transcendentálního Brahma, který je mimo všechny kvality.
Je to zrak v očích a dech v nosní dírce.
On je vědomí v uších a chuť na jazyku.
Pracuje rukama a stává se spolucestujícím na cestě.
Gurmukh dosáhl ovoce slasti poté, co stloukal Slovo s vědomím.
Jakýkoli vzácný gurmukh zůstává mimo účinky mayi.
Svatá kongregace je sandálový strom, kterému se sandálem stane kdokoli
Jak se pozná dynamika Neprojeveného?
Jak lze vyprávět příběh toho nevýslovného Pána?
Je úžasný pro samotný zázrak.
Absorbenty v podivuhodné realizaci se rozveselí.
Védy také nerozumí tomuto tajemství a dokonce ani Sesanag (mytologický had s tisíci kápěmi) nemůže znát jeho hranice.
Vahiguru, Bůh, je veleben prostřednictvím recitace Slova Gurua, Gurbaniho.
Jako autobus na dálnici prochází vyšlapanými kolejemi,
Ve svatém shromáždění člověk pokračuje v dodržování božského nařízení (hukam) a vůle Páně.
Moudrý člověk má peníze doma nedotčené
A hluboký oceán neopouští svou obecnou povahu;
Jak je tráva šlapána pod nohama,
Jako tento (pozemský) hostinec je Manasarovar a žáci Gurua jsou labutě
Kdo ve formě kírtanu, zpěvu svatých hymnů, jedí perly Slova Gurua.
Jak se sandál snaží skrýt v lese (ale nemůže zůstat skrytý),
Kámen mudrců, který je totožný s obyčejnými kameny v horách, tráví čas v úkrytu.
Sedm moří je zjevných, ale Manasarovar zůstává běžným očím neviditelný.
Jako parijat, strom plnící přání, také zůstává neviditelný;
Kamaddhenu, kráva plnící přání, také žije v tomto světě, ale nikdy si toho nevšímá.
Stejně tak, proč by měli ti, kteří přijali učení pravého Gurua, započítávat sami sebe.
(Salisai = vzít. Sarisai = shrnutí.)
Oči jsou dvě, ale hledí na jedno (Pane).
Uši jsou dvě, ale přinášejí jedno vědomí.
Řeka má dva břehy, ale jsou jedním spojením vody a nejsou oddělené.
Guru a žák jsou dvě identity, ale jedna šabad, Slovo prostupuje oběma.
Když je guru žákem a žákem guruem, který může přimět druhého, aby to pochopil.
Nejprve mu káže guru, který nechá žáka sedět u jeho nohou.
Když mu řekneme o rozdílu mezi svatou kongregací a sídlem dharmy, je uveden do služby (lidstvu).
Služebníci Páně sloužící láskyplnou oddaností slaví výročí.
Sladěním vědomí se Slovem, prostřednictvím zpěvu hymnů, se člověk setká s pravdou.
Gurmukh kráčí po cestě Pravdy; praktikováním Pravdy překračuje světský oceán.
Pravdomluvný tedy získá pravdu a když ji získá, ego je vymazáno.
Hlava je vysoko a chodidla jsou nízko, ale hlava se stále sklání na chodidlech.
Nohy nesou zátěž úst, očí, nosu, uší, rukou a celého těla.
Poté, pomineme-li všechny tělesné orgány, jsou uctívány pouze ony (nohy).
Denně chodí do svaté kongregace v úkrytu Gurua.
Pak se rozběhnou za altruistickými pracemi a dokončují práci na maximum.
Běda! Kdyby to tak bylo, že boty vyrobené z mé kůže používali Sikhové z Gurua.
Kdokoli dostane prach z nohou takových lidí (s výše uvedenými ctnostmi), je šťastný a požehnaný.
Protože Země je ztělesněním zdrženlivosti, dharmy a pokory,
Zůstává pod nohama a tato pokora je pravdivá a ne falešná.
Někdo na něm staví chrám boha a někdo na něm shromažďuje hromady odpadků.
Cokoli se zaseje, dostane se podle toho, ať je to mango nebo lasuri, lepkavé ovoce.
Zatímco jsou v životě mrtví, tj. vymazávají ego ze svého já, gurmukhové se připojují ke gurmukhům ve svaté kongregaci.
Stávají se prachem z nohou svatých mužů, který je šlapán pod nohama.
Jak voda stéká dolů a bere s sebou každého, kdo ji potká (a činí ji také pokornou),
Všechna barviva se ve vodě smísí a sjednotí se s každou barvou;
Vymazání ega dělá altruistické činy;
Dřevo nepotopí, spíše přiměje železo plavat s ním;
Přispívá k prosperitě, když prší v období dešťů.
Stejně tak svatí svatí umírají v životě, tj. odstraňují své ego a činí jejich příchod na svět plodným.
S nohama nahoru a hlavou dolů strom zakoření a stojí bez pohybu.
Snáší vodu, chlad a slunce, ale neodvrací svou tvář od sebeumrtvování.
Takový strom je požehnaný a je plný ovoce.
Při vypeckování dává ovoce a nehýbe se ani pod pilou.
Bezbožní pokračují v konání zlých skutků, zatímco mírní zůstávají zaneprázdněni dobrými činnostmi.
Vzácní jsou lidé na světě, kteří svým svatým srdcem konají dobro zlu.
Prostí lidé jsou oklamáni časem, tj. mění se podle času, ale svatým mužům se daří čas oklamat, tj. zůstávají osvobozeni od vlivu času.
Žák, který zůstane mrtvý (mezi nadějemi a touhami), nakonec vstoupí do hrobu Gurua, tj. promění se v Gurua.
Spojuje své vědomí se Slovem a ztrácí své ego.
Přijme tělo v podobě země jako místo odpočinku a rozprostře na něj mat mysl.
I když ušlape pod nohama, chová se podle učení Gurua.
Když se naplní láskyplnou oddaností, stane se pokorným a stabilizuje svou mysl.
Sám jde ke svatému shromáždění a zalije ho milost Páně.