Jeden Oankar, prvotní energie, realizovaná prostřednictvím Milosti božského učitele
Vaar čtyři
Oankar transformující se do forem vytvořil vzduch, vodu a oheň.
Potom oddělil zemi a nebe a hodil mezi ně dva plameny slunce a měsíce.
Dále vytvořil čtyři doly života, vytvořil osmdesát čtyři druhů a jejich zvířecí kulky.
každém druhu se dále rodí myriády tvorů.
Mezi všemi je lidské narození tím vzácným. Člověk by se měl právě v tomto Zrození osvobodit tím, že se odevzdá Guruovi.
Člověk musí jít do svaté kongregace; vědomí by mělo být začleněno do slova Gurua a pěstovat pouze láskyplnou oddanost, člověk by se měl zavázat následovat cestu, kterou ukázal Guru.
Tím, že se muž stane altruistou, se stane milovaným Guruem.
Země je nejskromnější, jejíž ego je pevné a stabilní.
Hluboce zakořeněná ve statečnosti, dharmě a spokojenosti zůstává pod nohama klidná.
Když se dotknete svatých nohou svatých, dříve to mělo cenu půl haléře, nyní se stává laciným.
V dešti lásky se země nasytí rozkoší.
Jen pokorní se zdobí slávou a země, nalévající kalich lásky Páně, se nasytí.
Mezi pestrou flórou, sladkými a hořkými chutěmi a barvami na zemi člověk sklízí, co zaseje.
Gurmukhové (ve své pokoře jako země) dostávají ovoce rozkoše.
Lidské tělo je jako popel, ale jazyk je v něm obdivuhodný (pro jeho výhody).
Oči vidí tvary a barvy a uši se starají o zvuky – hudební i jiné.
Nos je sídlem čichu, a tak všech těchto pět kurýrů (těla) zůstává oddáno těmto potěšením (a stávají se marnými).
Mezi těmito všemi jsou nohy umístěny na nejnižší úrovni a oni odmítající ego mají štěstí.
Pravý Guru léčbou odstraňuje nemoc ega.
Praví žáci Gurua se dotýkají nohou, klaní se a řídí se pokyny Gurua.
Ten, kdo se stane pokorným a mrtvým vůči všem tužbám, je pravý učedník.
Nejmenší prst je respektován a ozdoben tím, že nosí prsten.
Kapka z mraku je malá, ale stejná, ale dostat se do tlamy skořápky se stane perlou.
Rostlina šafránu (Messua ferria) je malá, ale stejná zdobí čelo v podobě konsekračního znaku.
Kámen mudrců je malý, ale přeměňuje slitinu osmdesáti kovů na zlato.
V hlavě malého hada zůstává klenot, na který lidé s úžasem hledí.
Ze rtuti se připravuje elixír, který je neocenitelný.
Ti, kteří se vyhýbají egu, si nikdy nedovolí, aby si toho všimli.
Je to záležitost, která stojí za zamyšlení, jak je oheň horký a voda studená.
Oheň svým kouřem znečišťuje budovu a voda ji čistí. Tato skutečnost vyžaduje vedení Gurua.
V rodině a dynastii ohně je lampa a k vodě patří větší rodina lotosů.
To je dobře známo po celém světě, že můra miluje oheň (a spálí se) a černá včela miluje lotos (a odpočívá v něm).
Plamen ohně stoupá a jako egoista se chová zlomyslně.
Voda klesá na nízkou úroveň a má vlastnosti altruismu.
Guru miluje toho, kdo zůstává od přírody pokorný.
Proč šílenější je rychlá barva a světlice dočasná.
Kořeny madderu se rozprostírají v zemi, nejprve se vynesou a vloží do jámy a roztlučou se dřevěnými paličky.
Poté se drtí na těžký mlýn.
Dále trpí bolestí vyvařování a zdobení ve vodě a teprve pak zdobí (rychlou barvou) šaty milované.
Světlice barvířská pochází z horní části trnitého plevele Carthamus tinctoria a dává svou sytou barvu.
Přidáním koláče se oblečení obarví a zůstane obarvené jen několik dní.
Nízko narozený okamžitě vyhrává a takzvaný vysoký je poražen.
Malý mravenec se stává bhringi (druh bzučící včely), když je s ním společnost.
Zdá se, že pavouk vypadá jako malý, ale vynáší a polyká (stovky metrů) příze.
Včela je malá, ale její sladký med prodávají obchodníci.
Hedvábný červ je malý, ale oděvy vyrobené z jeho vláken se nosí a nabízejí při příležitostech svateb a jiných obřadů.
Jogíni, kteří si vloží malou kouzelnou kouli do úst, se stanou neviditelnými a nepozorovaně se dostanou do vzdálených míst.
Šňůry malých perel a drahokamů nosí králové a císaři.
Dále se tvaroh vyrábí přimícháním malého množství syřidla do mléka (a tím se získá máslo).
Tráva je ušlapána nohama, ale chudinka si nikdy nestěžuje.
Kráva, když jí trávu, zůstává altruistická a dává mléko chudým.
Z mléka se vyrábí tvaroh a z tvarohového másla se připravuje lahodné máslové mléko atd.
S tímto máslem (ghí) se provádějí homy, yajnas a další společenské a náboženské rituály.
Dharma v podobě mytologického býka trpělivě nese a břímě země.
Každé tele produkuje tisíce telat ve všech zemích.
Jedno stéblo trávy má nekonečnou délku, tj. pokora se stává základem celého světa.
Malá sezamová semínka vyklíčila a zůstala nízko a nikde se o sobě nezmínila.
Když došlo na společnost květin, dříve bez vůně se stala voňavou.
Když byl spolu s květinami rozdrcen v drtiči, stal se z něj parfémový olej.
Bůh, čistič nečistých, provedl tak podivuhodný čin, že ten vonný olej potěšil krále, když mu na jeho hlavu poslal vzkaz.
Když byla spálena v lampě, začala být známá jako kuldipak, lampa dynastie obecně zapálená, aby dokončila poslední obřady člověka.
Z lampy se stala oční lůžka a splynula v očích.
Stalo se to skvělé, ale nikdy si nedovolilo, aby se tak nazývalo.
Bavlníkové semínko se smíchalo s prachem.
Právě z tohoto semene vzešla rostlina bavlny, na které se kuličky bez překážek usmívaly.
Bavlna byla vyzrněna na vyzrňovacím stroji a po mykání.
Při výrobě válečků a předení se z toho vyráběla nit.
Potom byl skrze svou osnovu a vatu utkán a vystaven barvení ve vroucím kotli.
Nůžkami se rozstřihl a pomocí jehly a nitě se sešil.
Tak se stala látkou, prostředkem k zakrytí nahoty ostatních.
Semeno granátového jablka splyne v prach tím, že se stane prachem.
Totéž zelenající se zdobí květy sytě červené barvy.
Na stromě rostou tisíce plodů, z nichž každý je chutnější než jiný.
V každém plodu jsou tisíce semen produkovaných jedním semenem.
Vzhledem k tomu, že na tomto stromě není nedostatek ovoce, gurmukh se nikdy neztratí, aby si uvědomil potěšení z plodů nektaru.
S trháním ovoce strom znovu a znovu, propuknutí smíchu přináší další ovoce.
Tak velký Guru učí cestě pokory.
Prach písku, ve kterém zůstává smíšené zlato, je uchováván v chemikálii.
Poté se z něj po umytí vyjmou částečky zlata, které váží od miligramů po gramy a více.
Poté se vloží do kelímku, roztaví se a k radosti zlatníka se přemění na hrudky.
Vyrábí z něj listy a pomocí chemikálií ho vesele myje.
Poté se promění v čisté zlato a stane se hbitým a hodným zkoušky prubířským kamenem.
Nyní v mincovně je vylisován do mince a zůstává šťastný na kovadlině i pod údery kladiva.
Poté, co se stane čistým muharem, zlatou mincí, se uloží do pokladnice, tj. zlato, které bylo kvůli své pokoře v prachových částicích, se nakonec ukáže jako mince pokladnice.
Smícháním s prachem se mák stane jedním s prachem.
Jako půvabná rostlina máku kvete pestrými květy.
Jeho poupata spolu soupeří, aby vypadala krásně.
Vlčí mák nejprve trpí na dlouhém trnu, ale poté se stává kruhovitým a získává tvar baldachýnu.
Když se nakrájí, vytéká z něj míza barvy krve.
Pak se na večírcích stává pohárem lásky a stává se příčinou spojení bhogu, požitku, s jógou.
Jeho závislí přicházejí na večírky, aby ho popíjeli.
Plná šťávy (cukrové třtiny) je chutná a ať mluví nebo ne, v obou podmínkách je sladká.
Neposlouchá, co se říká, a nevidí, co je vidět, tj. v poli cukrové třtiny nelze naslouchat druhému a není v něm vidět člověk.
Když se uzliny cukrové třtiny ve formě semene vloží do země, vyklíčí.
Z jedné cukrové třtiny vyroste mnoho rostlin, každá krásná od shora dolů.
Díky sladké šťávě se drtí mezi dvěma válcovými válci.
Hodní lidé ji používají v příznivých dnech, zatímco bezbožní ji používají také (tím, že z ní připravují víno atd.) a zahynou.
Ti, kteří pěstovali přirozenost cukrové třtiny, tj. nezbavují se sladkostí, i když v nebezpečí, jsou skutečně vytrvalí lidé.
nebe padá nádherná kapka mraku a zmírňující své ego míří do tlamy mušle v moři.
Skořápka, která zavírá tlamu, se okamžitě ponoří dolů a skryje se v podsvětí.
Jakmile si doušek kapku vezme do úst, jde a schová ji do dírky (s podporou kamene apod.).
Potápěč se toho chytí a také se nechá chytit pro prodej altruistického smyslu.
Ovládán pocitem shovívavosti se láme o kámen.
Dobře nebo nevědomě to uděluje dar zdarma a nikdy nečiní pokání.
Každý vzácný člověk dostane takový šťastný život.
Diamantovým vrtákem je kus diamantu vyřezán postupně, tj. diamantovým vrtákem Slova Gurua je diamant mysli proražen.
S nití (lásky) je připraven krásný řetězec diamantů.
Ve svatém shromáždění, sloučení vědomí ve Slově a vyhýbání se egu, je mysl klidná.
Po dobývání mysli by se měl člověk vzdát (před guruem) a přijmout ctnosti gurmukhů, orientovaných na gurua.
Měl by padnout na nohy svatých, protože ani kráva plnící přání (Kamadhenu) se nevyrovná prachu z nohou svatých.
Tento akt není nic jiného než olizování kamene bez chuti, i když bezpočet chutí sladkých šťáv, o které člověk usiluje.
Vzácný je Sikh, který naslouchá (a přijímá) učení Gurua.
Nasloucháním učení gurua se Sikh vnitřně stává moudrým, i když zjevně vypadá jako prosťáček.
S plnou péčí udržuje své vědomí naladěné na Slovo a neposlouchá nic kromě slov Gurua.
Vidí pravého Gurua a bez společnosti svatých se cítí slepý a hluchý.
Slovo gurua, které dostává, je Vahiguru, úžasný Pán, a zůstává tiše ponořen do rozkoše.
Sklání se na nohy a stává se (pokorným) jako prach a dále sype nektar nohou (Pána).
Zůstává zapojený jako černá včela do lotosových nohou (Gurua), a tak život v tomto světovém oceánu zůstává neposkvrněný (jeho vodou a prachem).
Jeho je život osvobozeného během života na Zemi, tj. je jivanmukt'.
Při přípravě metly dokonce i vlasů na hlavě (gurmukh) by měl člověk mávat na nohách svatých, tj. měl by být extrémně pokorný.
Při koupeli na poutním místě by měl umýt nohy gurua slzami lásky.
Z černé mu mohou zešedivět vlasy, ale když uváží čas odejít (z tohoto světa), měl by ve svém srdci opatrovat symbol (lásku) Páně.
Když se člověk, padající k nohám Gurua, sám stane prachem, tj. zcela vymaže ego ze své mysli, pravý Guru mu také žehná a zavazuje ho.
Měl by se stát labutí a opustit černou moudrost vrány a měl by sám vykonávat a přimět ostatní vykonávat neocenitelné činy podobné perlám.
Učení Gurua je jemnější než samotný vlas; Sikh by je měl vždy následovat.
Sikhové z Guru jdou přes světový oceán díky svému poháru plnému lásky.
Fík je kosmos pro hmyz v něm žijící.
Ale na stromě rostou miliony plodů, které se dále množí v nesčetném množství.
V zahradách je nespočet stromů a podobně jsou na světě miliony zahrad.
V jednom malém božím vlasu jsou miliony vesmírů.
Pokud tento laskavý Bůh zasype svou milostí, jedině tak se gurmukh může těšit z rozkoše svatého shromáždění.
Teprve poté, co padne na nohy a stane se prachem, se pokorný může formovat podle božské vůle (hukam) Pána.
Teprve když je ego vymazáno, je tato skutečnost realizována a identifikována.
Zůstává neviditelný dva dny, třetí den je měsíc vidět v malé velikosti.
Má zdobit čelo Mahesy a lidé se mu znovu a znovu klaní.
Když dosáhne všech šestnácti fází, tj. za úplňkové noci, začne klesat a opět dosáhne polohy prvního dne. Lidé se před tím nyní sklánějí.
Nektar je kropen jeho paprsky a zavlažuje všechny žíznivé stromy a pole.
Mír, spokojenost a pohoda, tyto neocenitelné klenoty jsou jí uděleny.
Ve tmě šíří světlo a poskytuje nit meditace čakoru, koroptev zarudlé.
Pouze vymazáním svého ega se stává neocenitelným klenotem.
Když se Dhru stal pouze pokorným, mohl spatřit Pána.
Bůh, láskyplný k oddaným, ho také objal a Dhruv bez ega dosáhl nejvyšší slávy.
V tomto smrtelném světě mu bylo uděleno osvobození a poté mu bylo dáno stabilní místo na obloze.
Měsíc, slunce a všech třiatřicet milionů andělů obíhají a obíhají kolem něj.
Jeho vznešenost je jasně popsána ve Védách a Puránách.
Příběh tohoto neprojeveného Pána je nesmírně mystický, nepopsatelný a mimo všechny myšlenky.
Pouze gurmukhové Ho mohou zahlédnout.