A každý, kdo se stane nedbalým a zapomene na Něho, je skutečně vinen. (254)
Ó Akaalpurakh! Požehnej mi laskavě takovou odvahou a silou,
Aby tento můj život strávil hodnotným způsobem ve vzpomínce na Tebe. (255)
Ten život, který stojí za to žít, je strávený vzpomínáním na Akaalpurakh,
Jakákoli jeho část strávená bez Jeho paměti je prostě plýtváním a zbytečným. (256)
Neexistuje žádný účel (života) lepší než vzpomínka na Akaalpurakh,
A naše srdce a mysl nemohou být nikdy potěšeny, aniž bychom na Něj nevzpomínali. (257)
Nostalgie kolem Waahegurua nám dává věčné nadšení;
Jaké máme štěstí, že nám ukazuje směr (v našich životech)!(258)
I když Akaalpurakh zůstává v srdcích všech,