Salok, pátý Mehl:
V tomto podivuhodném lese světa panuje chaos a zmatek; z dálnic se linou výkřiky.
Jsem do tebe zamilovaný, ó můj manželi, Pane; Ó Nanaku, radostně procházím džunglí. ||1||
Pokud existuje dokonalé přirovnání pro Raaga Gujariho, pak by to bylo přirovnání člověka izolovaného v poušti, který má sepjaté ruce a drží vodu. Skutečnou hodnotu a důležitost vody si však člověk uvědomí až ve chvíli, kdy začne pomalu prosakovat jejich spojenýma rukama. Podobně Raag Gujari vede posluchače k tomu, aby si uvědomil a uvědomoval si plynoucí čas, a tak dochází k ocenění vzácné povahy času samotného. Odhalení přivádí posluchače k uvědomění a přiznání vlastní smrti a smrtelnosti, díky čemuž využije zbývající „čas života“ moudřeji.